S Martinem Koldou a Petrou Filsakovou
Rozhovor se zakladatelem a ředitelkou ART 4 PEOPLE ze Žižkova

Martin Kolda a Petra Filsaková
Zakladatel eventové agentury ART 4 PEOPLE a její provozní ředitelka.
Martin je tanečník, choreograf, producent a pedagog. Vicemistr republiky ve standardních formacích, absolvent HAMU, prošel Baletem Praha Junior i Pražským komorním baletem a spolupracoval třeba s Vincentem Patersonem, choreografem Michaela Jacksona a Madonny. Dnes vede ART 4 PEOPLE, dramaturgicky zastřešuje oslavy Mezinárodního dne tance i festival Dance Life! a učí na HAMU či Prague Film School. Rozený Žižkovák — na kopci žije už čtyřicet let.
Petra je bývalá akrobatka, která vyměnila manéž za produkci. Jako provozní ředitelka drží celou agenturu pohromadě. Na Žižkov se přistěhovala z Jihlavy — a zůstala.
Přepis rozhovoru
V pátém dílu Žižkástu přivítal Pavel Železný choreografa StarDance Martina Koldu a provozní ředitelku Petru Filsakovou z ART 4 PEOPLE, kteří kousek od Pracovny ve Vlkově ulici provozují taneční a pohybové studio. Martin, kovaný Žižkovák se žižkovským pasem, vzpomíná na drsné dětství, na tančírnu na Kostnickém náměstí, kam se den předtím dopotácel pán s proříznutým hrdlem, i na zákulisí StarDance. Petra vypráví, jak se z akrobatky stala ředitelka eventové agentury. Dojde i na studio otevřené tři měsíce před covidem, na to, proč žižkovské děti nechtějí tancovat, a na sen o vlastním žižkovském plese.
O čem se v díle mluví
- Kovaný Žižkovák se žižkovským pasem a náplava z Vysočiny
- Od tanečního sálu ve Vlkově ulici k eventové agentuře ART 4 PEOPLE
- Zákulisí StarDance: choreografie, světla a kamery
- Patrik Hartl a tři tréninky denně
- Zranění, která ukončila taneční kariéru, a cesta do byznysu
- Jak se z akrobatky stala ředitelka eventové agentury
- Žižkov je drsná země: klacky, kameny a tančírna po krvavé noci
- Černý humor je jako nohy
- Taneční studio otevřené tři měsíce před covidem
- Proč žižkovské děti nechtějí tancovat
- Oblíbená místa: Pavlač, Soma, Žižkostel a hospoda Záležitost
- Víc kultury pro Prahu 3, žižkovský ples a Mezinárodní den tance v Riegrových sadech
Pavel Železný: Dobrý den, vítám vás u pátého dílu Žižkástu. Je to naposledy v prostorách Pracovny, která vypadá tak, jak vypadá, protože jsme před velkou rekonstrukcí. Řekli jsme si ale, že ještě jeden díl stihneme. Možná je to i důvod, proč nám to od posledního dílu tak trvalo, za což se omlouvám, mysleli jsme, že to budeme zvládat rychleji.
Vítám tady Martina Koldu a Petru Filsakovou. Martin je stejně jako já podnikatel tady na Žižkově a má místo taky ve Vlkově ulici. Potkali jsme se sice někde jinde, ale pak jsme zjistili, že podnikáme na stejné ulici. Díky tomu jsme se trochu spřátelili a mohli spolu dělat i na nějakých mikroprojektech. Zajímavé je, že Martin je v zásadě umělec, tanečník, vystudoval umělecký obor.
Na HAMU dokonce napsal i něco o managementu, ale to řekneš sám, já jsem to samozřejmě zapomněl. Učíš lidi pohybovat se a tancovat, teď vedeš tanečníky a choreografie ve StarDance, to určitě popíšeš. Já se ale chci bavit hlavně o Žižkově: co tady děláte, proč tady jste a jak jste se sem dostali. Nejdřív ale: ahoj, vítám vás tady.
Martin Kolda: Ahoj, díky za pozvání.
Petra Filsaková: Ahoj, děkujeme.
Pavel Železný: Říkal jsi, že jsi ještě nikdy nebyl v žádném podcastu.
Martin Kolda: Ne.
Pavel Železný: Petra byla někdy?
Petra Filsaková: Ne, taky ne.
Pavel Železný: Tak možná první otázka: jak ses dostal na Žižkov? Proč tady máš studio a taneční sál a co tě vedlo k tomu udělat to právě tady ve Vlkově ulici?
Martin Kolda: Já jsem Žižkovák.
Pavel Železný: Jsi Žižkovák?
Martin Kolda: Normálně Žižkovák. Mám žižkovský pas, tady vydaný, a hrdě s ním cestuju do zahraničí.
Pavel Železný: Svobodné republiky Žižkov?
Martin Kolda: No jasně, přesně tak. Na Žižkově jsem čtyřicet let a nikdy jsem se odsud nechtěl hnout, takže jsem pořád tady. Než jsem šel na konzervatoř, studoval jsem čtyři roky na Slaďárně. Na základní školu jsem chodil na Chmelnici, kam teď chodí i moje děti. Takže jsem fakt kovaný Žižkovák, se vším, co Žižkov nabízí a přináší.
Pavel Železný: To se člověk nikde nedočte, kde se kdo narodil. Vím, že se tady narodila třeba Táňa Dyková a žila tu, protože o ní se člověk něco dočte. Ale o tobě ne. Dobře, takže jsi Žižkovák. A co Petra?
Petra Filsaková: Petra je náplava.
Pavel Železný: Náplava jako já, děkuju.
Petra Filsaková: Petra je náplava z Vysočiny, ale v Praze žiju už taky skoro patnáct, dvacet let. Přišla jsem, klasika, na vysokou, studovala jsem na Karlovce, ale taky tady na ekonomce, takže to byly první kroky na Žižkov. A teď tady sdílíme kancelář naší eventové agentury a provozujeme taneční studio ve Vlkově ulici.
Pavel Železný: Odkud z Vysočiny?
Petra Filsaková: Z Jihlavy.
Pavel Železný: Výborně, já jsem taky z Jihlavy, vážení přátelé, a není to domluvené. Studoval jsem v Jihlavě průmyslovku a ty jsi studovala gympl, předpokládám.
Petra Filsaková: No jasně.
Pavel Železný: Ten byl vedle. Gympláky jsme někdy neměli rádi.
Petra Filsaková: A my jsme průmyslovku měli vždycky rádi.
Pavel Železný: No já vím, protože tam byli super kluci. My jsme neměli holky, takže jsme byli zoufalí, že jich tam máme tak málo. Takže já jsem z Jihlavy, děkuju.
Petra Filsaková: Náplava.
Pavel Železný: To je zajímavé. Dobře, jsi Žižkovák. Hledal jsi tady prostor, nebo se uvolnil taneční sál?
Martin Kolda: Studio, kde teď sídlíme, je opravdu Vlkova 23, asi dvacet metrů odsud od Pracovny. Jak jsi zmiňoval, jsem bývalý tanečník, ale už se neodvažuju za tanečníka označovat. V současné době jsem spíš producent, kreativec a hlavně, jak se říká, otec na rodičovské dovolené. Žena se ptá, kdy konečně nastane ten den, kdy budu doma. Ale formálně ano.
Pavel Železný: A chceš to říct tady veřejně?
Martin Kolda: Ale k tomu Žižkovu. Když jsem ještě aktivně tančil, chodil jsem tady do studia, které předtím provozoval jeden taneční klub. Hledali jsme různé prostory, protože, jak říkala Petra, máme eventovku. K tomu jsme si ale jako takové naše guilty pleasure otevřeli tohle taneční a pohybové studio.
Pavel Železný: A to je ten ART 4 PEOPLE?
Martin Kolda: ART 4 PEOPLE je eventovka a pod ní máme víc brandů. Jeden je Place for People, místo, kde se lidé potkávají, a nejen kvůli tancování: děláme tam i různá setkání, charitativní projekty a tak dále. Pak máme Dance for People, který vede kolegyně Sabina. To je taneční skupina, ale i studio pro děti, kde hodně učí. A máme sekci capoeiry, která je rozlezlá po celé republice.
Pavel Železný: To jsem nevěděl.
Martin Kolda: Záběr máme hodně široký. Měli jsme i Web for People, ale ten jsme pak uzavřeli.
Pavel Železný: Chápu, že máš těch projektů hodně, protože máš málo dětí. Jako já. Celkem tři, to vím. Tomu nejmenšímu jsou dva, nebo jeden?
Martin Kolda: Je to holka a jsou jí dva.
Pavel Železný: Dva. A Petra je teď provozní ředitelkou v té eventové agentuře.
Petra Filsaková: Je to tak. A jsme rozkročení opravdu široce, není to jen tanec a capoeira. Já jsem třeba původně akrobatka, takže máme přesah i do akrobacie: různé závěsné akrobacie, pozemní akrobacie.
Pavel Železný: Akrobatka na čem?
Petra Filsaková: Pozemní akrobatka. Děláme akrobatickou gymnastiku, to jsou ty pyramidy z lidských těl. Od toho už je ale jen krůček k závěsné akrobacii, k akrobacii na šálách a podobně.
Pavel Železný: Letní Letná a chození na tenhle typ cirkusu, to je moje, každý rok tam musím být. Tam jsem tě ale neviděl, tam jsi ještě nebyla?
Petra Filsaková: To už je dávno.
Pavel Železný: Kdy končí aktivní dráha akrobata?
Petra Filsaková: To záleží. U žen samozřejmě dřív, ale mám kamaráda akrobata, kterému už je přes čtyřicet, takže to jde. A loni tady bylo uvedené i představení se seniorskými akrobaty. Myslím si, že věkem to vyloženě nekončí a akrobacie se dá dělat v nějaké obměně.
Pavel Železný: Takže život akrobata s věkem nekončí.
Petra Filsaková: Přesně tak.
Martin Kolda: Až do posledního plácnutí, víš co?
Pavel Železný: Možná, ale... výdech na těch prknech.
Je důležité říct, že jsem v nějaké fázi ani nevěděl, že se staráš o choreografii tanečníků ve StarDance. Staráš se spíš o profíky, nebo o amatéry, tedy o ty známé osobnosti?
Martin Kolda: Ve StarDance jsem označený jako choreograf a odborný poradce. Pracuji samozřejmě s jednotlivými páry, protože ty se na zkušebnách zas tak často nepotkávají, a pomáhám jim tam někdy stavět choreografie a připomínkovat je. Ale myslím, že to je tak dvacet procent mé práce. Hlavní gró je koordinace s ostatními složkami: light design dáváme dohromady se světelným režisérem, připravujeme kamerové střihy, jak to má vypadat, protože všechno se to točí.
Pavel Železný: Takže skoro kompletní produkce? Nebo spolupráce na té produkci, kde se tancuje?
Martin Kolda: Ano, řekněme režie uměleckých čísel. Celý pořad má samozřejmě svého režiséra, ale já hodně dávám dohromady to, aby to fungovalo. Pohyb se musí snímat z určitých úhlů a choreografie i všechno ostatní tomu musíme přizpůsobit, aby to vypadalo dobře.
Pavel Železný: Já jsem zjistil, že sem ti lidé chodí i cvičit, až když se mi v kavárně začaly objevovat známé osobnosti. Říkal jsem si: „Kde se tu pořád berou?“ A pak vidíš ty tanečníky, vidíš ty známé osobnosti a zjistíš, že chodí k tobě, protože v jiných tělocvičnách už nebylo místo. Takže do Vlkovy ulice zavítala StarDance kvůli tobě, za což ti Žižkov může děkovat, protože jinak by sem asi jen tak nepřišli.
Martin Kolda: Někteří z profi tanečníků u nás ve studiu učí, třeba Martin Prager nebo Dominik Vodička, a teď jednáme ještě s dalšími. Takže ti tady jsou často. A samozřejmě když jejich VIPky zjistí, že potřebují víc potrénovat, přijdou si sem taky.
Pavel Železný: Kolik se musí trénovat?
Martin Kolda: Hodně.
Pavel Železný: Kolik hodin trénují, než se to pustí do televize?
Martin Kolda: Začínají v srpnu a trénují každý den, třeba čtyři hodiny.
Pavel Železný: Každý den?
Martin Kolda: Někdy i víc. A podle toho, jak kdo. Letošní řadu jsme teď začali, máme za sebou druhý přenos a všichni začínají zjišťovat, že musí intenzivněji. Nejvíc ale zatím podle mě trénoval Patrik Hartl v minulé řadě, dával si normálně třífázové tréninky.
Když jsem ráno přijel na sály, třeba v půl deváté, Patrik už tam byl a trénoval. Když každému páru věnuješ hodinu a máš jich deset, jsi tam deset hodin, takže až do večera. On tam byl i přes poledne, a když jsem večer odcházel, přicházel si na třetí fázi svého tréninku.
Pavel Železný: To jsou spisovatelé, rozumíš. On to potřebuje intenzivně...
Petra Filsaková: Prožít, přesně.
Martin Kolda: Jo, Patrik je mega intenzivní.
Pavel Železný: To jsem pochytil i z televize. Já ho neznám, ale bylo to dobré. A je to u každého hodně jiné: někdo je hodně prkenný nebo hodně chce, ale nejde mu to, a někdo si naopak říká: „Hele, v pohodě, tomu bych se mohl věnovat.“
Martin Kolda: Je to tak, každá osobnost je jiná. I podle toho se dramaturgicky vybírá, aby to bylo opravdu široké a pestré, se zajímavými profesemi, ať tam nejsou jenom herci a sportovci. A myslím si, že to snad funguje dobře. Někdy jsme velice překvapení. Když je to někdo mladý, aktivní herec, sportovec nebo hudebník, dá se předpokládat, že hudbu slyší a že se dobře hýbe, a řekneš si: „Tam by to mohlo jít v pohodě.“ A pak třeba úžasně překvapí někdo jiný. Nebude to žádné nadržování, musím být samozřejmě ke všem férový, ale kdo mě mega překvapil, je Tomáš Matonoha, kterému už přece jenom není dvacet let.
Pavel Železný: No jasně.
Martin Kolda: Má neuvěřitelný cit pro hudbu a pro pohyb. I když to zatím technicky nemá, protože to, co vidíte v televizi ve StarDance, je společenský tanec, primárně standard a latina. To má svou techniku a opravdu trvá nějakou dobu, než se ji člověk důkladně naučí.
Pavel Železný: Ale ty jsi byl mistr České republiky ve standardu?
Martin Kolda: Ne, ne, ne.
Pavel Železný: Něco jsi ale vyhrál.
Martin Kolda: Mám vytančenou nejvyšší třídu, ale s profesionální...
Pavel Železný: Já jsem vytančil tu nejnižší třídu.
Martin Kolda: Tu nejnižší, jo. Ale s profesionální, respektive soutěžní kariérou jsem skončil poměrně brzo, protože jsem šel na konzervatoř. Když na konzervatoři trénuješ šest, sedm hodin denně, jít si potom ještě na tři hodiny potrénovat je už dost náročné. Tak jsem to omezil. Potom jsem dělal formace a s tanečními formacemi jsme byli, jestli se nepletu, i na mistrovství světa. Takže tam ano, ale sólovou kariéru jsem utnul mnohem dřív. A vůbec celou mou profesionální kariéru utnula série úrazů, které už prostě...
Pavel Železný: Někomu jsi ublížil?
Martin Kolda: Nikomu.
Petra Filsaková: Pošlapané nohy.
Martin Kolda: Když nepočítám pošlapané nohy... Páteř, ramena, všechno tohle mám zoperované, takže holt.
Pavel Železný: Takže jsi šel do byznysu. Jaké to je jít z umění do byznysu? Jedna věc je stát na parketu a nechat se unášet hudbou nebo režisérem, druhá věc je, že to celé musíš manažovat ty a máš na starosti lidi.
Martin Kolda: U mě je to už strašně dávno. A je pravda, že mě to zranění odvedlo od vidiny, že bych mohl být umělec, který se tím bude dlouhodobě živit. Protože život tanečníka je jepičí.
Pavel Železný: Je to horší než u akrobata?
Martin Kolda: No jasně. Jsou ale taky výjimky...
Pavel Železný: Výjimky jsou, když tě deset let platí StarDance, třeba jako staršího tanečníka. Tam to jde.
Martin Kolda: Hele, je to veřejnoprávní televize, tohle je...
Pavel Železný: Ne, to já vím. Česká televize tady taky natáčí a mám k nim úctu, jsem rád, že sem chodí.
Martin Kolda: Guilty pleasure. Ale do čtyřiceti, když jsi zdravý, vydržíš. Já jsem se v nějakých devatenácti, dvaceti vážně zranil a musel jsem přemýšlet, co dál dělat. Samozřejmě jsem se zkusil udržet ve formě, takže jsem ještě dva roky tančil, ale víš co, v jednadvaceti...
Pavel Železný: Vypadáš mnohem líp než já, takže myslím, že dobrý.
Petra Filsaková: Vytancovaný.
Martin Kolda: Vytancovaný, jo. Sex, drogy a rock and roll. A tak jsem se musel přeorientovat na jinou kariéru.
Pavel Železný: To je úplně něco jiného. Já jsem vystudovaný učitel a učitelů je v byznysu hodně. Ale umělců? Dobře, možná ne každý, ale třeba herci říkají: hlavně nepodnikejte. To mi ostatně říkají všichni: hlavně si neotvírejte hospodu. Jít z umění do byznysu, to není sranda.
Martin Kolda: Není. Byla to dvacetiletá cesta. Ze začátku holt pokus omyl, sbíráš zkušenosti, spálíš se. Ale na druhou stranu mi přijde, že pro podnikání je důležitá disciplína a konzistentnost.
Pavel Železný: Což máš ze sportu docela dost.
Martin Kolda: To je pravda. Jsi zvyklý to dělat a hlavně jsi zvyklý dělat chyby, přijmout je a poučit se z nich. Takže ten dril tam nějakým způsobem asi byl. A víš co, kdybych teď začínal znovu, myslím si, že těch prvních deset let bych zmákl za dva roky. Ale to jsou zkušenosti, které člověk musí nasbírat.
Pavel Železný: Vůbec nevím, o čem mluvíš. A proto sis našel provozní ředitelku, která je taky ze sportu? Akrobatka, která drilovala, tam musel být tvrdý trénink, bolest a tak. Jak se stalo, že sis našel akrobatku? To zas není tak časté.
Martin Kolda: No prosím tě, to je hezká historka.
Pavel Železný: Jenom, než to řekneš: moje bývalá provozní tady byla, vlastně pořád je, kaskadérka u filmu. Ona to fakt miluje, ne že by se tím živila naplno. A já jsem třeba měl v kalendáři v pátek napsáno „sebevražda“. Říkám: „Katko, prosím tě, nepiš mi do kalendáře sebevražda. Napiš třeba natáčení filmu, ale nepiš mi tam tyhle věci.“ Pak přišla s modřinami, s límcem, protože třeba někde spadla nebo ji někdo škrtil.
Takže ty sis našel akrobatku a já vím, jaké to je mít ve firmě kaskadérku: občas ji pustíš hrát mrtvolu na dně moře v Chorvatsku. To je takový požadavek: „Pavle, pustil bys mě? Mám v Chorvatsku natáčení, mám hrát mrtvolu.“ Říkám: „Jeď.“
Petra Filsaková: A užij si to.
Pavel Železný: Takže jak sis našel akrobatku?
Martin Kolda: Řeknu svoji verzi příběhu a pak asi Péťa taky.
Petra Filsaková: Jsem zvědavá.
Martin Kolda: Známe se kolik, třeba patnáct let?
Petra Filsaková: Od roku 2010.
Martin Kolda: Naše produkční agentura začínala jako umělecká a tam jsme se poprvé potkali na nějakých projektech. Myslím, že to bylo na Československo má talent. Jak Péťa říkala, dělá pozemní akrobacii, takže tam lítala hodně vysoko, skákala salta.
Pavel Železný: Dobře, pozemní akrobacie.
Martin Kolda: Přesně. Začali jsme spolu v rámci mojí agentury dělat nějaké projekty. To jsme ale všichni byli ještě relativně mladí, na vysokých školách. Péťa je pořád mladá, ale tehdy jsme byli ještě studenti, takže to nebyla naše hlavní práce a potkávali jsme se po té umělecké a interpretační stránce.
Potom Péťa šla dělat do PR, protože je původem PRistka, a já jsem o ni usiloval, protože někdo takový by se nám do firmy hodil. Péťa pak šla na rodičovskou a tak dál, a když jí končila mateřská, zalovil jsem a řekl jsem: „Hele, nechtěla bys teď jako side job dělat sociální sítě?“ A Péťa, že jo...
Pavel Železný: Jo, střih, a teď tvoje verze.
Petra Filsaková: Přesně tak, po třech letech. Potkali jsme se při spolupráci na Talentu, kde jsme choreografovali naše vystoupení. Martin tenkrát choreografoval jednu ohňovou skupinu, my jsme dělali svoji akrobatickou show a snažili jsme se najít nějaké průniky, takže jsme dělali akrobaticko-ohňovou show.
Martin Kolda: Byli jsme i v té Paříži?
Petra Filsaková: Ne, vlastně tam byla moje kolegyně. Pak jsme dělali krásné eventy pro Škodovku, ve Škoda Muzeu jsme odhalovali olympijskou kolekci. To byly krásné umělecké věci.
Pavel Železný: Děláte fakt krásné projekty. Myslím si, že při té řadě věcí, které člověk vyzkouší, nedělá furt to samé. Ale v eventech je to psycho. Je to psycho, ale krásné.
Petra Filsaková: Je to barevné. V jednu chvíli jsem od umění utekla do PR a lehce pak do public affairs a podobných věcí. A pak přišla mateřská a říkala jsem si, že tam už se úplně vracet nebudu.
Pavel Železný: Máte dítě?
Petra Filsaková: Jedno. Oproti vám jsem úplně začátečník. Jedno dítě, žádné dítě.
Pavel Železný: Chytrá.
Petra Filsaková: Takže s tím to šlo. Po mateřské jsem si říkala, že už se nebudu vracet do nějakého kalupu a že se asi vrátím k umění. Teď jsem zase prozřela, jak je potřeba to umění v byznysu dělat. Je to náročné, ale přesně jak říkáš, ty projekty jsou nádherné, barevné a dávají možnosti nádherných spoluprací. A to je na tom kouzelné, že člověk pokaždé dělá s někým jiným a něco trochu jiného a vznikne něco moc hezkého.
Pavel Železný: Vzhledem k tomu, že náš podcast nikdo nesponzoruje, je to taková nabídka lidem: kdokoli může přijít a říct, že se mu to strašně líbí, že je tady na Žižkově a chce být partnerem. Ale protože to nikdo nesponzoruje, můžeme si to sponzorovat sami a promovat to, co tady máme, protože nám nikdo nemůže říct, že tohle tady říkat nesmíme.
Mě by zajímalo, kdo k vám tady na Žižkově do toho sálu chodí. Koho tam chcete, kdo tam může chodit tancovat, jaké tam teď máte skupiny, lidi, jednotlivce? Řekněte, kdo tam je.
Petra Filsaková: Je to úplně široké. Kurzů, které tady nabízíme, je opravdu desítka, a to, co frčí úplně nejvíc, je sólo latina. To znamená, že lektor učí latinskoamerické tance.
Pavel Železný: Sólo znamená jeden na jednoho?
Petra Filsaková: Ne, jenom jeden. Lektor předcvičuje, většinou to navštěvují ženy a ten tanec jedou sólo.
Pavel Železný: Sólo latina? Jsou tam samy?
Petra Filsaková: Ano, jsou samy a tancují proti zrcadlu.
Pavel Železný: Ty ženy pochopily, že chlapy tam stejně nedostanou, nebo?
Martin Kolda: Ne, ony tam chodí na ty kluky ze StarDance.
Petra Filsaková: Na lektory ze StarDance, přesně tak. Máme tam Dominika Vodičku, Martina Pragera a tancuje u nás i jeden taneční klub, kde učí Terezka. Ti všichni u nás učí. To je ta sólo latina, která frčí asi nejvíc. Martin tam ale učí i klasické taneční, párové tance, a speciálky pro velmi pokročilé, kde se už opravdu jedou super figury.
Máme ale i začátečnické kurzy. Máme kurzy commercial, to jsou ty na populární hity a choreografie, jaké se tančí v hudebních klipech. Máme contemporary, současný tanec, a máme tanec na podpatcích, který je teď u žen taky hodně populární.
Pavel Železný: Chodí tam i nějací chlapi? Vím, že tam nějací chlapi tancovali.
Petra Filsaková: Ano, jeden chodil.
Pavel Železný: Chlap na podpatcích. Můžeš to taky přijít zkusit.
Petra Filsaková: Přesně tak, všichni jsou zvaní.
Pavel Železný: Kdybychom udělali nějaký žižkovský speciál, mohli bychom natočit muže na podpatcích. Já nevím, můžu to říct třeba i Davidovi Matáskovi, co tu byl.
Petra Filsaková: Ty kokso. Jo, že bys mu to řekl?
Martin Kolda: Jako Timberlake, ne?
Pavel Železný: Vím, vím. Timberlake z toho udělal virální hit.
Martin Kolda: Hele, tak do toho půjdeme.
Pavel Železný: Vezmeme žižkovské celebrity, nebo ne celebrity, ale Žižkováky.
Petra Filsaková: Na podpatcích.
Pavel Železný: Podpatkový den. A budeme chodit tady po Žižkově na podpatcích.
Martin Kolda: Šlapeťáci 2.0.
Pavel Železný: No ty jo, tak to je fakt... A chodí tam i děti? Malé?
Petra Filsaková: Máme i dětské kurzy, přesně. Máme lektorky, které vedou kurzy pro děti, pro teenagery i pro dospělé. Snažíme se ale otevřít kurz i pro malinké děti, od čtyř do nějakých sedmi let, a to nám hrozně nejde. Bojujeme o to už třeba rok, ale žižkovské děti nechtějí tancovat. Tak přijďte!
Pavel Železný: Moje dcery chodí na balet rády. Vyloženě na baletní průpravu, na Praze 10 do ZUŠky, a baví je to. A ještě chodí myslím někam jinam. Takže holky chtějí.
Petra Filsaková: Tak kde jsou?
Martin Kolda: Jihlaváci, jenom bych vám chtěl říct, že my jsme se jako žižkovské děti normálně bavili venku tím, že jsme se mlátili klacky a házeli po sobě kameny.
Pavel Železný: A tím se dostáváme ke krásnému tématu. Máš pocit, když jsi Žižkovák, že se tohle změnilo? Že se tady děti mlátí klacky, házejí po sobě kameny a bojí se projít, nevím, Roháčovou, protože dostanou pár facek?
Martin Kolda: Ne, musím říct, že se Žižkov strašně zlepšil a zkultivoval.
Pavel Železný: To bude už nějak ke čtyřicítce, ne?
Martin Kolda: Čtyřicet.
Pavel Železný: Takže jsi tady čtyřicet let.
Martin Kolda: Čtyřicet let Žižkovák. Zažil jsem tady ledacos. Doteď to mám tady na čelisti vyražené od...
Pavel Železný: Dlažební kostky?
Martin Kolda: Od boxeru. Od takové čestné přesilovky, která se odehrála přesně na Ohradě, když jsme jako děti vyšli z papírnictví. Bylo to drsné, Žižkov je drsná země, a pořád tady ty pozůstatky zůstávají.
A to je taky skvělá storka. Dělali jsme tady jeden projekt s městskou částí Praha 3 dole na Kostnickém náměstí. To se rekultivovalo, revitalizovalo, udělal se z toho hezký park a hezký prostor a my jsme tam pořádali různé projekty, koncertíky, veřejné tančírny pod širým nebem a tak dál. Péťa u nás tenkrát ještě nebyla ředitelka, ale měla na starosti PR a promovala to, aby tam lidi přišli. A my jsme tam měli úplně první tančírnu. Den předtím tam na to místo přišel pán s proříznutým hrdlem, dopotácel se tam a upadl na tu písečnou plochu.
Pavel Železný: S proříznutým hrdlem?
Martin Kolda: Jo, jo, jo. A tam vykrvácel a umřel.
Pavel Železný: Jakože...?
Martin Kolda: Jakože exitus, hotovo.
Pavel Železný: Já jsem nevěděl, kam ta historka půjde, tohle jsem nečekal.
Martin Kolda: Je to Žižkov, je to Žižkov. A teď si představ, že tam je udělaná taková ta škvára a to je jak ve westernu: ono se to tam rozpilo, takže tam zůstal dvoumetrový zahnědle rudý flek. A my jsme den potom měli tu tančírnu. Ještě jsme to komunikovali s lidmi z Prahy 3, kteří u toho taky byli, a Péťa psala na sociální sítě: „Hele, přijďte!“ Lidi reagovali, že se trošku bojí, a Péťa to tam komentuje: „Nebojte se, všechno se naučíte.“ Víš, myslela si, že se bojí tancovat, a oni měli opravdu strach. Takže to byl doslova zabitý večer. Jinak než černým humorem to nešlo.
Pavel Železný: Co se ti může stát na eventu? Že ti tam přijde umřít člověk, kterého někdo podřízl?
Martin Kolda: Je to tak.
Petra Filsaková: I tyhle věci se holt dějí, je to síla. Ale proto máme tu produkční agenturu.
Pavel Železný: To tě připraví. Když se pak třeba ve StarDance něco děje, můžeš říct: „Dokud nám sem nechodí mrtvoly umírat na plac, je to dobrý.“ Chudák pán, pardon.
Martin Kolda: Ne, samozřejmě to bylo hrozné. Ale víš co, v ten moment...
Pavel Železný: Co máš dělat?
Martin Kolda: Proto ten černý humor. Tak nějak k těmhle situacím...
Petra Filsaková: Ten si musíme udržovat.
Martin Kolda: Já říkám, černý humor je jako nohy: někdo má a někdo nemá.
Pavel Železný: Hustý.
Martin Kolda: To bude hejtů pod tímhle podcastem, kámo.
Pavel Železný: Ne, to je v pohodě.
Martin Kolda: Ale pozor, jestli se na to dívají Žižkováci, tak to pochopí.
Pavel Železný: Z tohohle bude samozřejmě hezké shortové video. Dneska totiž opravdu děláme experiment: nejsou tu žádní kameramani, relativně nedávno jsme pořídili dvě nové kamery, které umí točit samy, a teď se učíme dát to AI, aby to celé sestříhala. Jsem hodně hluboko v různých nástrojích.
Opravdu mu zadávám: „Najdi nejlepší scény, kde se lidi smějí a mávají rukama.“ Nebo to třeba pochopí z kontextu, že to bylo zajímavé. Tak jsem zvědavý, jestli tohle vystřihne jako nevhodné, nebo jestli to naopak vybere, a jaké má preference. Má svoje filtry, takže podřezaní mrtví tam nebudou.
My jsme to v Jihlavě měli klidné, viď? To byl klídek.
Petra Filsaková: Úplně, pohodička.
Pavel Železný: Pohodička, houby v lese. Lysohlávky, co tam rostly v údolí, ty byly populární a jsou dodnes. Já si ale pamatuju, že jsem chodil do Hočpoče. Nevím, jestli si pamatuješ Hočpoč.
Petra Filsaková: Pamatuju.
Pavel Železný: Tak já jsem tancoval v Hočpoči, vážení přátelé. Nevím, jestli ještě existuje. Jestli se dívá někdo z Jihlavy: funguje pořád Hočpoč? Tancoval jsem tam ve skupinových tancích.
Petra Filsaková: To bylo hrozně populární.
Pavel Železný: Pak jsem samozřejmě tancoval i dál. Po tanečních jsme pokračovali s jednou partnerkou a tancovali jsme spíš latinu, standard mě tolik nebavil. Moje maminka byla nadšená, protože ona tanec umí, je z Moravy, a syn jí tancuje. Jak často se ti stane, že kluk...
Martin Kolda: ...by chtěl tancovat.
Pavel Železný: ...že ho to baví a tancuje. A mě to bavilo. Byl jsem, jak jsem říkal, z průmyslovky, kde bylo v naší třídě přibližně nula žen, takže jsem byl rád, že se vůbec dokážu bavit s holkami, a ještě se jich dotýkat a tancovat. A nebyl jsem, doufám, marný, takže to bylo fajn. Ale pak jsme dál nešli. Měli jsme takovou oficiální knížku...
Martin Kolda: Jo, tenkrát byly ještě knížky.
Pavel Železný: ...nějakou licenci, průkazku, abychom mohli jít na soutěž. Tak jsme byli na nějaké soutěži.
Martin Kolda: Hustý.
Pavel Železný: To bylo hustý.
Martin Kolda: Tohle prozření, že tanec je vlastně dobrý, přichází u chlapů strašně pozdě. Když jsme jako mladí jezdili na taneční soustředění do Březnice, to je v jižních Čechách, bývali tam s námi vždycky i fotbalisti. A oni se nám strašně vysmívali, že se kroutíme jak teplouši a tak. A já říkám: „Kluci, prosím vás, vy skončíte a vás dvaadvacet se jde sprchovat do jedné společné sprchy. My skončíme...“
Pavel Železný: A taky se jdeme sprchovat.
Martin Kolda: Taky se jdeme sprchovat, ale s našimi partnerkami. Takže dobrý.
Pavel Železný: Mám kamaráda, který na Slovensku tancoval od mládí a pak i učil. Říkal, že tam bylo málo kluků a hodně holek, a mělo to svoje výhody. Takže chápu.
Martin Kolda: To je na jiný podcast.
Pavel Železný: Myslím, že na Žižkov je to v pohodě. Ale je zájem chodit k vám přímo ze Žižkova, nebo se to fakt sjíždí a chodí lidi z celé Prahy?
Martin Kolda: Sjíždějí se k nám z celé Prahy, z Kladna, ze středních Čech.
Petra Filsaková: Tím, jak jsme hned u Hlaváku, máme i střední Čechy. Ale Žižkováků je tu myslím poměrně dost, a to je super. Dokonce nabízíme slevu pro Žižkováky se žižkovským pasem.
Martin Kolda: To je pravda.
Pavel Železný: To jsme tady zvažovali taky, mít pro sousedy nějaké special deals. Takže žižkovský pas, nebo když má Žižkovák v občance napsáno Žižkov...
Martin Kolda: Ne, na žižkovský pas.
Pavel Železný: Musí mít pas. Přesně tak. Takže Žižkováci, myslím, že je čas začít tancovat. Je tu 30 % expatů, říkal mi Pavel, takže je tady hodně cizinců. Chodí k vám i cizinci?
Petra Filsaková: Chodí, chodí. Máme i jeden kurz v angličtině, contemporary, a lektorka je myslím původem Řekyně. Takže máme i komunitu expatů.
Pavel Železný: Když vezmu ten Žižkov, kde žijete a fungujete, kam chodíte? Kde je vaše oblíbené místo, kde vás lidi nejvíc přivítají a kde vás najdou? Můj podnik prosím neřešte, tady vás občas vidím, děkuju. Ale kam chodíte?
Petra Filsaková: Občas chodíme na obědy, ale nevím, jak se to tam jmenuje. Je to o ulici výš.
Pavel Železný: Tady? Do Moravy? Restaurace Morava?
Petra Filsaková: Je to taková pivnice.
Martin Kolda: Nebo pod Viktorkou?
Petra Filsaková: Ne, ne, je to v Bořivojově, podle mě tady.
Martin Kolda: V Bořivojově, a má vnitřní zahrádku.
Pavel Železný: A jsou tam takové kresby, malování na zdi.
Petra Filsaková: Vevnitř jsme možná ještě nebyli, chodíme jenom v létě na tu zahrádku.
Pavel Železný: Takže chodíte do podniku a nevíte, jak se jmenuje. To jsem rád, že jste mu udělali reklamu, děkuju.
Petra Filsaková: To si dohledají. V Bořivojově, klasická česká pivnice, česká hospoda, vaří česká jídla.
Pavel Železný: Já si myslím, že je to ta Morava, ta rohová. Je to na rohu.
Martin Kolda: Není na rohu.
Petra Filsaková: Není na rohu.
Martin Kolda: Je tam nějaký bike servis a hned vedle něj.
Petra Filsaková: Jo, ano, vedle bike servisu.
Martin Kolda: Ty zase nevíš, že je tam bike servis.
Pavel Železný: Já nevím, já moc nejezdím. Ale dobře. A je to na Bořivojce dál, nebo blíž?
Petra Filsaková: Tady, blíž k VŠEčku.
Pavel Železný: Blíž k VŠE, aha, jasně. Tam tolik nedojdu, ale rozumím.
Petra Filsaková: My jsme tak různě v letu, že jsme rádi, když se potkáme.
Pavel Železný: Takže na rychlý oběd. My sem dáme takhle velkou reklamu na tu restauraci: prosím, podpořte nás. Bude tam taková ta bublina.
Petra Filsaková: Přesně, špendlíček.
Martin Kolda: Já jsem miloval restauraci Záležitost, tam jsem chodil.
Pavel Železný: To bylo kde?
Martin Kolda: Na Ohradě, Biskupcova 19.
Pavel Železný: A ta se prodávala?
Martin Kolda: No, prosím tě. Majitelé skončili a my jsme byli kamarádi.
Pavel Železný: Mám pocit, že mi někdo psal, jestli nechci koupit hospodu. A já že ne.
Martin Kolda: Pozor, pozor. Když oznámili, že končí, byl jsem z toho smutný, děti z toho byly smutné, a fakt jsem přemýšlel, že bych do toho šel a začal tu hospodu provozovat.
Pavel Železný: A nakonec ses rozhodl, že ne?
Martin Kolda: Zatím to mám odložené, samozřejmě.
Pavel Železný: Nedělej to. Najdi někoho, koho to baví.
Martin Kolda: Spousta lidí mi říkala, že ne. Ale syn se tam šel zeptat, za kolik by to bylo, a dostali jsme nějakou cenovku.
Pavel Železný: Syn se tam byl zeptat?
Martin Kolda: Jo, ale byli jsme tam spolu.
Pavel Železný: Ty necháš děti vyjednávat o ceně hospody?
Martin Kolda: Hele, v téhle hospodě jsem zapíjel všechny děti.
Pavel Železný: OK, chápu.
Martin Kolda: Řekli nějakou cenovku s tím, že bychom se určitě domluvili, a on se zeptal, jestli je to včetně příborů. Řekli, že jo. Víš, děti mají kouzelné otázky.
Pavel Železný: Jo, a jsou v tom i ty obrázky a ta žárovka? Když jsem kupoval Pracovnu, taky jsem se ptal, co všechno v tom je, protože jsme koupili i vybavení, všechno, co tu bylo, i s tím obrovským klavírem.
Martin Kolda: Tohle je all inclusive, dá se to rovnou začít provozovat.
Pavel Železný: A je to včetně zaměstnanců, kteří by neodešli?
Martin Kolda: No právě. Kuchař byl zároveň majitel a dělal nejlepší guláš pod sluncem. Vždycky, když jsem si dal guláš někde jinde, tak to bylo jenom...
Pavel Železný: Takže jsi to srovnával.
Martin Kolda: Srovnával, a nikde nebyl tak dobrý jako tam.
Pavel Železný: A teď už je tam zavřeno?
Martin Kolda: Je tam zavřeno, čeká to na kupce. Takže to nemusíte kupovat rychle: až se oklepu, chci do toho jít. Anebo jestli by do toho chtěl jít někdo se mnou, pojďte. Přijde mi, že na podnikání čich mám, a zatím nám to docela jakž takž funguje. Akorát na to nemám kapacitu.
Pavel Železný: Ale restauraci jsi nikdy neměl.
Martin Kolda: Hele, kámo, otevřel jsem si taneční a pohybové studio tři měsíce před covidem. V covidu jsem tu měl nejdražší dětské hřiště v Praze. Vyhazoval jsem prachy Pánu Bohu do oken.
Pavel Železný: Chceš soutěžit, kdo měl v covidu dražší hřiště?
Martin Kolda: Myslím, že jsme mohli mít podobné. Takže když jsme přestáli covid...
Pavel Železný: Pro ty, komu se nechce číst historii Pracovny: tenhle podnik tu byl pět let. Kupoval jsem ho rok před covidem a přebíral od Honzy Pelána a Andrey Kosařové, které zdravím, pokud se koukají, a děkuju jim.
Martin Kolda: Andrejka je moje spolužačka.
Pavel Železný: Andrejka je tvoje spolužačka?
Martin Kolda: Z konzervatoře.
Pavel Železný: To jsme fakt nevěděli. My jsme se nedomlouvali, domluvili jsme se až včera, že to dneska stihneme, takže jsme neměli moc času na přípravu. Ale to je hustý. Andrejko, taky zdravím. Nedávno jsem jí psal, že ji zvu na kafe, že ji rád uvidím. Ona mi napsala: „Co chceš?“ A já: „Nic, jenom jestli nechceš přijít na kafe, že se to tady zase mění.“
Takže jsme byli v covidu zavření. Měl jsem svého kuchaře a v zavřeném podniku jsem si připadal trošku buržoazně.
Martin Kolda: A kuchař je teď zavřený, jo?
Pavel Železný: Ne, ne. Taková vsuvka: to byl Carlos, kterého zdravím. Carlos je z Peru a jmenuje se Hilgert, je z té rodiny Hilgertů, těch sportovců, nebo se do ní přiženili. Carlos měl v Peru zlatý důl. Pak přišel sem, nevím, co se v tom dole přesně stalo, ale říkali jsme mu Zlatokop, gold digger, protože měl zlatý důl.
Znáte někoho, kdo měl zlatý důl? Já znám ještě někoho tady pod Prahou, kdo si koupil důl po zlatě v Jílovém. Ale znám i člověka z Peru, který měl zlatý důl a dělal mi tady kuchaře. Myslím, že teď má na magistrále peruánskou kuchyni, jestli ji pořád ještě má. Takže to jsme přežili, děkujeme, že jsme to zvládli.
Petra Filsaková: Děkujeme si.
Pavel Železný: Je zajímavé, že když jsme byli v covidu zavření, ani jsme se nevídali. Třeba bych si i šel zatancovat, protože tancovat se v páru určitě dalo, ale lidi...
Martin Kolda: Kámo, nesmělo se vůbec nic.
Pavel Železný: A to je důvod, proč tady sedíme. Podcasty děláme proto, že jsme v covidu neměli co dělat. Tak jsme si vymysleli jeden crowdfunding, pak jsme začali s nakladatelstvím. Chtěl jsem vám něco dát: potom vám dám knížku, ať na to nezapomenu.
Petra Filsaková: Jé, prezent.
Pavel Železný: A pak jsme před pěti, šesti lety udělali podcastové studio, protože jsme si řekli: dva lidi, kteří si povídají u stolu, to by nám v covidu nemuseli zakázat, to by se dalo dělat jako byznys. A ukázalo se, že jo. Takže proto tady točíme podcasty: protože covid. Proto vydáváme knížky: protože covid. A teď samozřejmě ještě AI. Nevím, co by se dělo, kdyby AI vznikla v době covidu a pustili ji mezi lidi. To by vznikly neuvěřitelné věci, ještě víc, to by bylo úplně insane.
Martin Kolda: Možná se díky tomu ta AI taky rozvinula.
Pavel Železný: Je možné, že se ajťáci nudili, nemohli chodit do práce, a vyvinuli si AI, která je teď nahradí. To je vlastně skvělé. Teda špatný příběh.
Dobře, utekli jsme od tématu. Jedna hospoda: kam chodíte jíst, kam chodíte na kafe, na drinky večer? Chodíte večer na drinky?
Petra Filsaková: No, ale to je na Vinohradech.
Pavel Železný: Já vím, ty máš tři děti, ty jedno. To je dobré. Víte, že existuje Praha 3 Vinohrady? Ty to víš?
Petra Filsaková: Tak B52. Tam jsme se nikdy nepotkali, ale oba jsme tam nějakou dobu strávili.
Martin Kolda: To je ve Vršovicích. Vinohrady? To už jsou podle mě Vršovice.
Petra Filsaková: Je to na hraně, je to tam na Francouzské.
Martin Kolda: Já jsem tam chodíval, když to byl ještě ten starý.
Pavel Železný: To už je možná desítka. Myslím si, že to je desítka, protože za Korunní je už desítka.
Petra Filsaková: Tam byly ty padáky a jukeboxy. Ale teď už to tak nevypadá.
Pavel Železný: Desítka nás fakt nezajímá. Kam chodíte na Žižkově?
Martin Kolda: Na Žižkově... Když nepočítáme Pracovnu.
Petra Filsaková: Tak na hřiště, viď?
Martin Kolda: Na hřiště a občas na Pavlač.
Petra Filsaková: A Pavlač, to je Pavlač.
Pavel Železný: To mám rád. Mají tam totiž nového kuchaře, ne nového jako včera, ale tak půl roku. Jestli kouká někdo z Pavlače, určitě bych s tím kuchařem chtěl mluvit, je fakt skvělý. Donesli mi jídlo a já říkám: „Vy máte nového kuchaře?“ A oni, že ano. Říkám: „Je to fakt dobré.“ Takže doporučuju Pavlač.
Martin Kolda: Neseznamuj se s ním, nebo ho přetáhneš do Pracovny.
Pavel Železný: Ne, ne, ne. Já nechci mít restauraci.
Petra Filsaková: My se držíme tady v našem okolí, takže ještě dolů...
Pavel Železný: Já chodím do Lavičky.
Petra Filsaková: Dolů, Soma se to teď jmenuje, dřív se to jmenovalo Prales, myslím.
Pavel Železný: Ano, to dělal kamarád, co je tady na Žižkově, Lemon Design Studio. Dělal Somě branding, myslím.
Petra Filsaková: Soma, jo. Teď tam mají taky kytičky všude po zdech, tak tam ještě občas vyrazím. Je to tam hezké.
Pavel Železný: A chodíte někdy na fotbal?
Petra Filsaková: My si otevřeme okno.
Martin Kolda: A koukáme přímo na fotbalový stadion Viktorky.
Pavel Železný: Takže prodáváte lístky na fotbal?
Martin Kolda: Ne, to dostávají jenom věrní členové.
Pavel Železný: Takže z oken fakt vidíš na trávník.
Petra Filsaková: Martin Prager si otevře...
Martin Kolda: Ne, ale opravdu, z pánské šatny vidíš přímo na stadion.
Pavel Železný: Hustý. Já jsem u vás byl jenom v sále, ale z okna vaší šatny jsem nekoukal. Pravda je, že Igor Orozovič bydlel na devatenáctce, a když jsem u něj byl doma, z oken, nebo spíš z chodby, byl taky průhled na stadion.
Martin Kolda: A devatenáctka je blíž tobě?
Pavel Železný: Ne.
Martin Kolda: Tak to je hned vedle.
Pavel Železný: Všechny ulice jsou tady normálně číslované od řeky, jenom Bořivojka naopak. Já jsem byl na jedničce a ta je až úplně na Lucemburské, na rohu. Takže lidi jdou, jedna, dva, a teď přijdou na Bořivojku a tam je 185. To je dobré.
Kam byste si představovali, že se má Žižkov ubírat? Co by se tady mělo stát, aby tu bylo líp k žití? Teď proběhly volby, myslím si, že vyhráli dobří lidi i strany. Jsem rád, že některé strany tam nejsou. Jak to bude?
Petra Filsaková: My se každoročně snažíme vpravit do městských částí trochu kultury, to je takový náš velký cíl. Na Trojce pravidelně pořádáme letní tančírny a dělali jsme tady i masopust, kam jsme dodávali umělecké programy. Pro Trojku bychom chtěli víc kultury. Takové té hezké, do které se člověk může zapojit, nejenom na ni koukat, ale být v ní uvnitř. A taky bychom si brousili zuby na nějaký hezký ples pro Trojku.
Martin Kolda: Nejenom ples. Bude to Žižkovský candrbál.
Petra Filsaková: Candrbál, prosím.
Martin Kolda: Takže, přátelé na radnici: Žižkovský candrbál!
Pavel Železný: Máš tu doménu? Než to pustíme ven... Až to budeme vysílat, bude to na doméně Žižkovský candrbál nebo candrbal.cz. Ale candrbal.cz podle mě nikdo nemá, takže to musíme koupit, než to budeme vysílat. Všichni lidi si teď otevřou candrbal.cz.
Martin Kolda: My jsme s Prahou 3 na tohle téma jednali, ale bylo to nějak před covidem.
Pavel Železný: A kde je tady na Žižkově sál, který by byl na takový bál dobrý?
Martin Kolda: Hledáme, to samozřejmě říkat nebudeme.
Pavel Železný: No jasně.
Martin Kolda: Máme nějaké nápady, máme tipy a chtěli bychom to udělat. V rámci eventovky teď děláme různé reprezentační plesy, konference a tak dále. Jeden fakt krásný jsme dělali pro Prahu 1, minulý týden, nebo před čtrnácti dny.
Petra Filsaková: Na konci září.
Martin Kolda: Jo. A fungovalo to fakt mega. Mě jako Žižkováka trošku mrzí, že tady takovou akci nemáme, takže bychom se do toho chtěli pustit.
Pavel Železný: Tak dejte vědět. Jednak přijdu a jednak vám s tím rád nějak pomůžu.
Martin Kolda: Žižkováci sobě.
Pavel Železný: Takže si přeješ bál, plesy pro Žižkov. Co je tam dál?
Martin Kolda: Hele, takhle: mě jako žižkovského rezidenta teď úplně drásá nový Metropolitní plán, který odsouhlasila i Praha 3. Bydlím teď na Jarově a před okny našeho pětipatrového domu mi tam chtějí postavit třináctipatrovou obludu, která mi úplně zabije byt, výhled, všechno.
Pavel Železný: Tak si můžeš koupit byt v té třináctipatrové obludě a pak koukat na ty lidi dole.
Martin Kolda: Hele, ale já chci svůj starý, zrekonstruovaný...
Pavel Železný: Ale město se zase někam vyvíjí. Jinak bys to mohl zakonzervovat a nic tady nestavět. Ale chápu, že třináct pater je hodně.
Martin Kolda: Třináct pater je fakt hodně.
Pavel Železný: Na Jarově, jo?
Martin Kolda: No. Hele, chápu, že developeři jsou developeři. Ještě s tím něco uděláme.
Pavel Železný: Nákladové nádraží Žižkov je zase hrozně hezké kulturní místo. Tam fakt nechceš mít nákladové nádraží, tam chceš mít radši lidi.
Martin Kolda: No, my jsme tam dělali několik projektů, třeba Zlatou Prahu pro Českou televizi. Ale to je v té části, kterou, jestli jsem dobře pochopil, nebudou bourat a zůstane. A chápu, že na tom brownfieldu teď něco budují, když tam nejsou koleje.
Pavel Železný: Budou tam i koleje. Bude nová silnice, nový koridor, který povede auta i jinudy, protože udělat to celé není lehké. Vím, že na Seifertce se budou měnit koleje, takže auta budou jezdit Vlkovou. Nevím, jestli budou jezdit Vlkovou, ale je možné, že až se Seifertova zavře, lidi opravdu přejedou do Vlkovky, až nám tu dodělají vodu. Mimochodem, víte, z jakého roku je ta voda?
Petra Filsaková: Ne.
Pavel Železný: Mluvil jsem tady s chlapy, co byli v díře, a ptal jsem se, co tady dělají, protože jsem o tom vlastně nevěděl. Ten zábor byl mimochodem opravdu zábavný, k tomu vám povím historku. To potrubí je z roku 1895, takže 130 let. Tehdy byly ty trubky vyrobené, možná to dělali třeba pár let potom, ale 130 let tady ta voda je. Je možné, že ty baráky teď budou sušší, protože ta voda musela vytékat do podloží.
Ale co mi vadilo na Žižkově... nebo ne, za to Žižkov nemůže. Firma, která to dělala, měla zábor od února letošního roku a má ho do března příštího roku, nebo od března do února. A já jsem chtěl zahrádku. Nemůžeš mít zahrádku, když má někdo ulici zabranou na jedenáct nebo dvanáct měsíců. Takže mi pán řekl, že nám zahrádku nedá, protože tady budou kopat. Jenomže byl duben, nic. Květen, nic, tak jsme tam dali stolky. Červen, nic. Kopat začali až v půlce července. Takže měli zábor a čtyři měsíce ti nemohli povolit zahrádku.
To je fail, to je hlava 22. Oni ti ji dát nemůžou, ty o ni žádat můžeš, ale nemáš cestu, jak ji mít oficiálně. Takže jsme ji měli neoficiálně. A ptal jsem se, jestli je nějaká cesta, jak to můžu někomu zaplatit. Přiznávám se k tomu, měli jsme tam nelegální zahrádku, ale neměl jsem legální cestu, jak si tam dát dva stolky a židle. Takže jsme si řekli, že když někdo přijde, řeknu mu, že to oficiálně nejde, je tady zábor a nic tu není. Kazí ti to byznys a mně vadí, že to nikdo není schopný vyřešit.
Petra Filsaková: Flexibilně vyřešit.
Pavel Železný: Něco jako: „Než tam budou kopat, tak to tam jde, ale až přijdou, musíte to sklidit.“ Tohle je nevyřešené. Chápu, developerské projekty. A ty, Petro, bydlíš vlastně kde?
Petra Filsaková: Teď bydlím na Osmičce, na Ládví, a předtím jsem bydlela ještě trochu výš, v Praze-východ.
Pavel Železný: A na Žižkově jsi nebydlela?
Petra Filsaková: Na Žižkově ne, ale vyrostla jsem na Dvojce. Celá vysokoškolská léta jsem byla právě na Vinohradech, Šumavská, Chodská.
Pavel Železný: Tak to máš malé plusové body, protože jsi byla blízko. Ale říká se, že na Žižkově by měl bydlet každý.
Petra Filsaková: Tak to se mi úplně nepovedlo, ale...
Pavel Železný: Nechceš bydlet blízko práce, viď?
Petra Filsaková: Přesně, to demotivuje. Ne, ale stopětatřicítka nám jezdila z VŠEčka až přímo k tělocvičně, kde jsme cvičili akrobacii. Tu tělocvičnu máme na rozhraní Dvojky a Desítky, takže z VŠEčka na Trojce jsem jezdila jen kousíček na Vinohrady. Stopětatřicítka je v podstatě autobus pro Žižkováky.
Pavel Železný: Kam ještě zajdete? Je tu nějaké místo, kde se po Žižkově potulujete a které máte rádi? Nemyslím zrovna podniky, ale co tady máte rádi, nechci říct úplně guilty pleasure, ale takové to „jsem rád, že tam jdu“.
Martin Kolda: Mě teď docela baví Žižkostel, to je tady kousek. Žižkást, Žižkostel, tam by sis taky mohl někoho od nich pozvat. Je to tam hezké, multifunkční kulturní centrum.
Petra Filsaková: Máme ještě střechu Radost. Tam jsme si říkali, že bychom ještě rádi udělali nějaký eventíček, letní rooftop party.
Pavel Železný: To bude chvilku trvat, já si myslím, že do té doby to rozkopou.
Petra Filsaková: Oni to mají rozkopávat už dlouho. Dělali jsme tam pár eventů.
Pavel Železný: Vždycky mi někdo říká, že už vyhánějí nájemníky nebo že už odcházejí.
Petra Filsaková: Takže je to ještě místo, kam bychom se po pár letech rádi zase vrátili.
Pavel Železný: A víš, proč jsou ty kachlíky takhle zašedlé, do béžova? To mi myslím říkal Pavel Dobeš při rozhovoru: za války to moc svítilo a bylo jednoduché to vybombardovat, takže to normálně natírali dehtem, aby to ztmavili. Po válce to myli, ale už to úplně umýt nešlo, a proto je to takové zažloutlé. Postavíš si bílý barák a pak zjistíš, že je válka. Blbé.
Martin Kolda: Bílý barák na Žižkově.
Pavel Železný: Největší dům, nevím, jestli v Čechách, nebo ve střední Evropě, je myslím Kongresák, ale i tenhle barák byl co do podlahové plochy jeden z největších. Radost je super. Už mírně přetékáme do basketbalu, že jo.
Martin Kolda: Já už budu muset běžet.
Pavel Železný: Tak jo, tak to dosedneme a běžíme. Souhlasím, Radost je super, je tam skvělý výhled. Chodíte ještě pořád do Rýgráčů na nějaké pivo?
Petra Filsaková: V Rýgráčích teď děláme, přesunuli jsme tam náš velký festival.
Martin Kolda: Náš velký festival, Mezinárodní den tance.
Pavel Železný: Tak ještě řekni něco o Mezinárodním dni tance a tím se rozloučíme, protože jsi busy man.
Martin Kolda: To je takový náš...
Petra Filsaková: Srdeční projekt.
Martin Kolda: Srdeční projekt, guilty pleasure, kam všechny prachy, co vyděláme podnikáním, zase nalejeme do té černé kulturní díry. Ale je to skvělé. Letos jsme to poprvé dělali tady v Rýgráčích. Sejdou se tam stovky lidí a skupin z celé republiky, opravdu několik set vystupujících, a přijdou tisíce návštěvníků. Dřív jsme to dělali na Střeláku, ale ten už nám byl kapacitně malý, a v Rýgráčích to skvěle funguje, je to krásný prostor.
Pavel Železný: Rýgráče jsou sice Dvojka, ale my si je trochu přivlastňujeme.
Petra Filsaková: To jde, vždyť sousedíme.
Martin Kolda: Můžeme je anektovat, ne?
Petra Filsaková: Přesně tak.
Pavel Železný: Já bych nezabrušoval do anektování čehokoliv.
Martin Kolda: To je takové trendy téma.
Pavel Železný: Jestli chceš rozhovor ukončit nějakou klempířovinou, klidně můžeš. Můžu to vystřihnout, nemusím, jak chceš.
Martin Kolda: Hele, klempířovina?
Petra Filsaková: To je ta černá díra.
Pavel Železný: Černá díra, hele.
Martin Kolda: Klempíř je estébák. Já teď nejspíš budu rezignovat na funkci odborného hodnotitele na ministerstvu kultury.
Pavel Železný: Ty jsi odborný hodnotitel grantů?
Martin Kolda: Právě, jak jsi říkal, ty letní granty. To je ta komise a teď o tom jednáme. Takže: Klempíř je estébák, Babiš je estébák a Putin, na to nejsou ani slova. Tím bych to shrnul a ukončil. Petra mi vždycky říká, ať to tolik politicky nepushuju, ale je dobré vyvěsit vlajky.
Petra Filsaková: Přesně, politicky to vypushuj, ale zároveň dodej i to B: že ten festival bychom rádi dělali dál a že všechny zveme 29. dubna 2027 na Mezinárodní den tance.
Pavel Železný: A k tomu je dobré získat partnery, kteří si řeknou: hele, to je fakt dobrá věc, co děláte v Rýgráčích. Určitě můžete mít sponzory.
Petra Filsaková: Přesně tak.
Martin Kolda: A ministerstvo kultury přitom hází klacky pod nohy všem kulturním institucím.
Petra Filsaková: Kultura prostě smrdí.
Martin Kolda: Zejména když nejsi politicky angažovaný, blízký jim. Je to úplně absurdní: granty pro kulturní projekty teď vypsali o několik měsíců později. Většina členů komise rezignovala kvůli podmínkám, které tam nastavili. Ty jsou úplně absurdní. A právě proto tu rezignaci většinově píšeme.
Pavel Železný: Můžeme udělat jeden takový kulturní podcast.
Martin Kolda: Můžeme, to se ještě dohodneme.
Pavel Železný: Každopádně moc děkuju, že jste dorazili. Měli jste to daleko, byla to náročná cesta. Budu rád, když se tady uvidíme. Mělo by to být 14. listopadu, kdy děláme opening nové Pracovny po redesignu. Trochu měníme, jak to bude vypadat vepředu, ten průchod, a hodně měníme zadní část. Bude z toho krásný prostor, který bude mít asi i nové jméno. Jak mu budeme říkat, to nemůžu říct.
Petra Filsaková: Nepracovna, doufám.
Pavel Železný: Ne. Hele, bylo to na nějakém shortlistu, ale...
Petra Filsaková: Jakmile to smrdí prací...
Martin Kolda: Vypadne tam A?
Pavel Železný: Ne, ani A nevypadne, žádné „Pracovn“.
Petra Filsaková: Tak to druhé A.
Pavel Železný: Řekli jsme si, že název prozrazovat nebudeme. Teď budeme sousedům rozdávat dopisy, aby přišli a podívali se, takže to čekejte ve schránce. Bude to velká změna: už nebudeme tolik coworking, budeme víc pro lidi, kteří sem můžou chodit, a otevřeme to víc lidem, eventům, večírkům a tak.
Těším se na to, protože příští týden odjedu na podzimní prázdniny a ono se to tady zrovna bude dít. Čtyři, pět dní tu nebudu. Představ si, že se ti rekonstruuje sál a ty odjedeš. Takže moc děkuju, že jste dorazili.
Martin Kolda: Díky za pozvání.
Petra Filsaková: Díky moc.
Pavel Železný: Díky a zase někdy příště. To je všechno.
Petra Filsaková: A přijďte tančit!
Pavel Železný: Ještě tady máte knihu o umělé inteligenci. Není to kuchařka. Ono to je kuchařka, ale není. Je to prostě...
Martin Kolda: To je skvělé.
Pavel Železný: Je to knížka o tom, jak umělou inteligenci používat, a napsala ji umělá inteligence. Ve skutečnosti za ní ale stojí Adam Le Hanka, který tady točí podcasty, a David Salomon. Jsou v ní čtyři, pět let jejich zkušeností a přepisy workshopů, ze kterých ji pak napromptovali.
